PSTRUH – historie . ….. současnost
Po roce 1850 s výstavbou Bienertovy továrny na resonanční dříví a hlavně jejím odkoupení knížetem Schwarzenbergem nastává rozvoj obce. S tím souvisí někdy ke konci století i vznik knížecího hostince, který pro své sousedství s pstruhovou a lososí líhní byl nazván „ U Pstruha“ . Majitelem byl kníže Schwarzenberg, který hostinec, tak jako řadu dalších pronajímal. Nájemce musel odebírat pivo z knížecího pivovaru, v případě Pstruha z Černé na Šumavě.
Právě Stožec a právě hotel Pstruh se staly v únoru roku 1850 místem největší pytlácké bitvy v Evropě. Bavorští pytláci si tu tehdy vyřizovali účty se svými rivaly. V počtu desítek ozbrojených mužů zaútočili na obec a posléze dlouho obléhali místní lesní personál, který se zabarikádoval v hotelu Pstruh. Množství kulí zavrtaných do trámů roubené budovy bylo nalezeno při rekonstrukci hotelu ve 30. létech tohoto století. Řeči o pytlácké bitvě nejsou báchorkami ani přeháněním – onen konflikt měl i své mrtvé.
Konec století znamená i rozvoj turistiky na Šumavě. Hlavně stavba železniční trati z Černého Kříže do Waldkirchenu v Bavorsku a její dokončení v roce 1910 jen zvýšilo počty návštěvníků v této oblasti. To je znát i na rozvoji hostince u Pstruha. V roce 1910-1911 je původně přízemní budova zvýšena o patro, v roce 1912-1913 je v zadní části přistavěno hospodářské příslušenství, v roce 1913-1914 je vybudováno v půdním prostoru dalších pět pokojů. Zároveň byla přistavěna veranda (sál). V roce 1919 byl za 300 Kč v „Rakovnické továrně na keramické zboží“ zhotoven mozaikový obraz pstruha, který dodnes zdobí vchod do hostince. V roce 1928 pak byla vybudována lednice se sklady piva pro hostinec a lesovnu. Jednotliví nájemci jsou známi od roku 1908 a byli to: 1908 – 1910 Franz Landstein, 1911-1912 Anton Franz, 1913 – 1926 Franz Smitka, 1927 – 1939 Anton Wojta
(reklama z tisku v roce 1934 uvádí: HOSTINEC U PSTRUHA, Stožec na Šumavě, Anton Wojta, hostinský. Oblíbené letní sídlo, 20 pokojů, elektrické osvětlení, prvotřídní kuchyně, výtečné nápoje, příležitost koupání v místě) El.osvětlení bylo tehdy v této oblasti vzácností.
Spotřeba piva
1929 – 339,50 hl 1932 – 189,75 hl 1933 -148,25 hl 1934 – 146,5 hl
2001- 92 hl 2002 108 hl 2003 – 103 hl 2005 – 87 hl
2009 166 hl 2011 131 hl 2015 148 hl 2025 136 hl
Roční nájem placený knížeti se pohyboval od 8.000,- do 10.000,-. Ceny ubytování v roce 1926: jednolůžkový 10,- až 12,- Kč/noc, hromadně 6,50 až 8,50 , na strožoku (slamníku) 2,50 až 3,-
Osudy hostince „U Pstruha“ v době obsazení pohraničí ani jeho nájemci nejsou známi. Po osvobození byl nájemcem nějaký Dopita. Vypráví se, že
převáděl přes hranice, ale jen ty, kteří měli peníze, ostatní prý vodil na útvar. Po roce 1951 do roku 1955 patřil PS útvaru. V roce 1958 tam byli již kanceláře lesní správy VLS, pak krátkou dobu do zrušení malých správ VLS kancelář LS N.Údolí a Stožce, dále zde byla závodní kuchyně a brigádnická ubytovna. Později i dětské jesle. V září 1967 objekt vyhořel od vadného komína v podkroví. Shořela střecha nad hlavní budovou a spadlé komíny prorazily stropy. V roce 1969 byla zahájena rekonstrukce budovy. Snahou bylo předat ji jako pohostinské zařízení LSD Jednota. Ta nejevila zájem a proto bylo zařízení, díky ještě trvajícímu politickému uvolnění, budováno jako rekreační zařízení pro zaměstnance trustu VLS. V rámci rekonstrukce byla přistavěna kuchyně s terasou, která musela být později z klimatických důvodů zastřešena. Provoz byl zahájen v roce 1972. Jako vedoucí se postupně vystřídali Jaroslav Winter, Bohumil Vaníček, Jan Pixa, Petr Tůma a Helga Finíková. Hostinec „U Pstruha“ se stal střediskem života v obci. V sále se pořádaly taneční zábavy i v té době časté schůze korporací. V době lovu srnců a jelenů se zde vystřídala řada tehdejších politických činitelů, tuzemských i zahraničních hostů.
Po revoluci v roce 1989 se o hostinec zajímal kde kdo. Syn nájemce Dopity se vydával za majitele, okresní privatizační komise dělala vše pro to, aby VLS objekt odňala. Až rozhodnutím ministra obrany byl objekt zařazen VOLAREZE. Ta pak objekt nepříliš výhodně pronajala firmě ARCONAS z Českých Budějovic. Jako vedoucí pokračovala Helga Finíková a od léta 1995 Miroslav Karabec. V roce 1997 byl nájem zrušen a VLRZ jej provozovala ve vlastní režii. – Čerpáno z materiálu pana Otakara Votýpky, Stožec
Objekt prošel poastupně rekonstrukcí, 1997-8 oprava pokojů a interiérů, sálu. Dále bylo v letech 1999 – 2006 realizováno – výstavba tenisového kurtu, výměna oken a střešní krytiny, oprava fasády a terasy, změna interiéru restaurace a modernizace kuchyně. Od prosince roku 2007 je objekt opět v nájmu.
Od roku 2007 byl nájemce Tomáš Kupsa (později MariGastro s.r.o.), který zde již pracoval v letech 1999 – 2007 jako zaměstnanec VLRZ. Roční nájem se v tomto období pohyboval od 330 000,- Kč až do nynějších 1 000 055,- Kč. Jednou ze „zajímavostí“ objektu jsou sklepní kanálky a jímka na vodu, při větších deštích a zvednutí hladiny řeky dochází k zaplavení kotelny spodní vodou a je nutné její čerpání zpět do Vltavy. V roce 2022 došlo k narušení statiky sálu a hrozila jeho demolice, nakonec byl krov vyztužen ocelovými lany, vestavěné sklady zbourány a sál zůstal zachován. Rok 2025 je v okolí ve znamení konců, provoz po dlouhých letech ukončil „Freeshop“ v Novém Údolí, stejně tak po x letech končí sádky nad Pstruhem pana Míry Finíka … V listopadu 2025, po dlouhých 8,5 letech zaměstnání a 18ti letech nájmu, zde Tom Kupsa končí a předává objekt zpět VLRZ, která ho dále pronajímá novému nájemci. Něco holt končí a něco začíná…
